Milý deníčku,

pátek 14. prosinec 2007 21:08

  dnes se nad ostrovem přehnala další tropická bouře, letadla nelétala a školní děti se neučily. V obýváku probíhalo nahrávání. V supermarketu jsem utratila rekordní sumu za potraviny a pak jsem krájela rejnoka, který zapáchá podobně jako dlouho nemytá toaleta. A Island vydává nejvyšší počet knižních titulů na tisíc obyvatel. Hádej kolik?

 

Tohle je vlastně už třetí tornádo, které se nad Islandem přehnalo za poslední týden. U sousedů to zlomilo strom. V rádiu říkali, že vítr foukal rychlostí až dvacet pět metrů za sekundu. A taky říkali, že děti nemají chodit do školy. Většina rodičů prý radši jde do práce, než aby si kvůli dětem museli brát volno, ale dneska to bylo jinak. Prvňáci přišli všichni, třeťáků asi třetina a pubertální výrostci přišli, rozhlédli se a rozhodli se zase ve vichřici odejít domů. Učitelé seděli ve sborovně a pili kávu, přítomné děti si celý den hrály a na školním pozemku se vytvořila dvacetimetrová louže.

Obývací pokoj u nás doma se odpoledne proměnil v nahrávací studio. Umělci tří generací natáčeli tři písně, jednu irskou, jednu od Beatles a jednu filmovou melodii. Mladá zpěvačka Álfheiður zpívala v doprovodu dvou fantastických hudebníků, jednoho světově uznávaného dirigenta, tatínka, a jednoho nesmírně oblíbeného jazzového hráče na bicí. Všude visely mikrofony, na podlaze ležely šňůry a vsichni kromě labradora měli na uších obrovská sluchátka. Člověk může být ve třinácti letech vynikající muzikant, obzvláště, když je jedním z jejích životních vzorů známá islandská zpěvačka Björk.

Supermarket Bónus, který má ve znaku růžové spořící prasátko, nabízí nejlevnější potraviny na Islandu, ale před Vánocemi se i v jeho mrazících boxech objeví vybrané lahůdky, kačeny, jeleni, krocani, husí prsíčka, zajíci, sobi, srnci, nemluvě o jehněčích stehýnkách, šunce a vepřových hřbetech. Bělokura (isl. rjúpa), tam bohužel nenajdete, musite si ho vlastnoručně ulovit. Islanďané o bělokurech na štědrovečerním stole sní, ale nakonec se většinou spokojí s tradičním vepřovým hřbetem. Koupila jsem spoustu dobrot, sušenou rybu, nakládané sledě, uzeného pstruha i několik mražených tresek. Asi nejsem průměrný Islanďan, protože průměrní Islanďané požívají ryby jen v pondělí a o svátcích ryby obvykle úplně vynechají. Všední pokrm pro všední dny. Jak jsem procházela mezi důvěrně známými regály, objevila jsem toho rejnoka. Fermentovaný rejnok je předvánoční tradice, i když příšerně zapáchá. Moje islandská rodina ho miluje, nejlépe se zacpaným nosem a v doprovodu tradiční pálenky brennivín.

Co se týče těch knih, samozřejmě mě to vůbec nepřekvapilo. Islanďani mají ve zvyku být ve všem první, nebo aspoň o druhých a dalších potupných místech ve statistikách nepíší v novinách. Tenhle fakt o vydavatelském prvenství zmínila v novinovém článku Þórunn Erlu-Valdimarsdóttir, které vyšla v čase předvánočním další kniha navržená Islandskou literární cenu. Þórunn převyprávěla starou nordickou ságu o Njálovi z ženské perspektivy. Prý se u toho ohromně bavila. Schválně se podívejte na její jméno. Nezní Vám trochu feministicky?

Renata Pešková Emilsson

Renata Pešková Emilsson

Renata Pešková Emilsson

Island, jazyky, kultura, severská literatura, pracovní trhy, odbory, vzdělávání dospělých, islandština pro cizince, vzdělávací systém na Islandu, mateřské školy, základní školy, migrace, interkulturní komunikace … možná víc, uvidíme.

V prosinci oslavím tři roky svého pobytu na Islandu. Tato země ohně a ledu je protkaná protiklady a v myslích mnoha je zemí mýtů a vysněných dovolených. V mé mysli je zemí, kde denodenní skutečnosti jsou předmětem neustálého srovnání. Rodina, přátelé, krajiny a důvěrně známá kultura zůstali v České republice. Nový domov, nové pracovní zkušenosti, nový jazyk a nové prostředí naopak vyžadují zvýšené úsilí a poskytují obrovské zadostiučinění při zdolání každé nové, byť sebemenší „překážky“.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora