Staronový magistrát a Islanďan Bobby Fisher

středa 23. leden 2008 20:47

  Po sto dnech vlády sociální demokracie nad hlavním městem se opět vrátila stará parta, tentokrát za podpory jediného zastupitele liberální strany F-listinn. Zemřel islandský občan Bobby Fisher.

 

To bylo tak. V řádných volbách do městského zastupitelstva zvítězila pravicová Nezávislá strana (Sjálfstæðisflokkurinn) v čele s Villim (Vilhjálmem). Před třemi měsíci na veřejnost prosákla velká aféra v oblasti takzvané zelené energie a smluv výhodných pro magistrát. Neslýchaná věc. Nezávislí museli odstoupit.

Díky obratnému tahu Medvěda Inga (Bjarna Inga) ze strany Framsóknaflokkurinn, původně platformě farmářů, který v krizi hbitě odešel z pravicové koalice do levicové, se k žezlu dostala sociální demokracie (Samfylkingin) v čele s „Dnem" (Dagem).

Sympatický politik sliboval změny všem mizerně placeným zaměstnancům města, školky zadarmo a  další divy. Učitelé dostali volný vstup do bazénů, muzejí a knihoven.

Mrštným tahem jediného reprezentanta pravicové strany F-listinn získala Villiho strana vratkou převahu jediného hlasu. Ólafur, který se donedávna léčil na psychiatrické léčebně a nebyl schopen odsedět jedinou schůzi do konce, se stal primátorem za vděčné podpory bývalého a budoucího magistrátu.

Primátor Ólafur má víc problémů. Číslo dvě a tři na kandidátce jeho strany ho odmítají zastupovat, protože jeho náhlý přesun na šachovnici se odehrál bez jakýchkoli konzultací s kolegy z partaje. Ólafur proto nesmí onemocnět, odjet na dovolenou a skoro ani na záchod, aby jeho spolupracovníkům nebyla vyslovena nedůvěra. Vládní koalice Sociální demokracie a Nezávislých slibuje spolupracovat se stavájícím zastupitelstvem, ať to bude kdokoli.

V šachu jsou jen bílé a černé figurky. Jedna dáma, jeden král, koně, věže, střelci a pěšáci. Strategicky, systematicky, agresívně nebo uvážlivě spolu bojují, vyhazují se ze hry, vracejí se, mění se případně v dámy. Spravedlivý boj dvou myslí. Ani jednu stranu by nenapadlo vzít si na pomoc Mickey Mouse nebo Pinocchia. Nebo červené nebo zelené figurky. Zdá se, že politika je spletitější než šach.

Bobby Fisher měl taky radši šach než politiku. V době studené války, v roce 1972, odehrál V Reykjavíku zápas s Rusem Borisem Spaskym a stal se světovým velmistrem ve dvaadvaceti letech. Rozjel se pak v devadesátých letech za stejným soupeřem do Jugoslávie zmítané občanskou válkou a dostal se na černou listinu rodných Spojených států. Po devíti měsících v japonském vězení mu jeho bývalý řidič z Reykjavíku a jediný přítel dopomohl k islandskému občanství. Parlament pro Bobbyho odsouhlasil během jediného dne nový zákon, výjimku z imigračních regulí. Bobby, kontroverzní osobnost, známý svými rasistickými a protiamerickými výroky, zemřel na selhání ledvin, protože odmítal veškerou lékařskou pomoc, včetně léčiv.

Islanďané, hrdý šachový národ, začali diskutovat o veřejném pohřbu na národním hřbitově Þingvellir. Mezitím je Bobby zase překvapil. Jeho japonská přítelkyně okamžitě přiletěla do Reykjavíku a sdělila nejbližším osobám jeho přání. Bez cavyků, bez veřejnosti, bez fotoaparátů. Jen pět přítomných.

PS: Pro zajímavost, jinou úspěšnou šachovou osobností je Islanďanka Lenka Ptáčníková.

Renata Pešková Emilsson

Renata Pešková Emilsson

Renata Pešková Emilsson

Island, jazyky, kultura, severská literatura, pracovní trhy, odbory, vzdělávání dospělých, islandština pro cizince, vzdělávací systém na Islandu, mateřské školy, základní školy, migrace, interkulturní komunikace … možná víc, uvidíme.

V prosinci oslavím tři roky svého pobytu na Islandu. Tato země ohně a ledu je protkaná protiklady a v myslích mnoha je zemí mýtů a vysněných dovolených. V mé mysli je zemí, kde denodenní skutečnosti jsou předmětem neustálého srovnání. Rodina, přátelé, krajiny a důvěrně známá kultura zůstali v České republice. Nový domov, nové pracovní zkušenosti, nový jazyk a nové prostředí naopak vyžadují zvýšené úsilí a poskytují obrovské zadostiučinění při zdolání každé nové, byť sebemenší „překážky“.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora