Statečné imigrantky a radarové systémy

pondělí 3. březen 2008 07:30

Hafnafjörður
rpe

  Amal Tamimi, matka šesti dětí z Palestiny, se v úterý stala první imigrantkou, která zasedla v městské radě obce Hafnafjörður. Radarový systém detekce útočných raket se stěhuje z Islandu do Čech.

 

Hafnafjörður, malebná komunita uprostřed lávového pole s přírodním přístavem a historií datující od 14. století, se mimo jiné pyšní rozhlasovou stanicí pro imigranty v několika cizích jazycích a jedním z největších sídlišť elfů. Do hlavního města Reykjavíku je odsud, co by kamenem dohodil. 

Amal Tamimi, statečná žena, se sem přistěhovala v roce 2005. V úterý obsadila pozici svého předchůdce Hrannara Björna Arnarssona, který je toho času na mateřské dovolené.

Amal přišla na Island v roce 1995 s pěti dětmi. Pracovala nejdříve v továrně na ryby a prvními islandskými slovy, která se naučila, byla slova „čistit rybu". Velmi rychle pochopila, že bez znalosti islandštiny nebude moci uplatnit svůj diplom z rodné země, vystudovala pak sociologii na Islandské univerzitě a v současně době pokračuje v magisterském studiu. Islandské občanství získala v roce 2002. Amal je vedoucí vzdělávání a tlumočnicí Mezinárodního centra v Reykjavíku (Alþjóðahús), zástupkyně předsedkyně Spolku žen cizího původu a předsedkyní Komise pro demokracii a rovná práva v obci Hafnafjörður.

Na otázku, kdy imigrant přestane být imigrantem, dává na svém blogu jednoduchou odpověď. Místo abychom rozebírali, kdo je Islanďan a kdo není, bychom se měli zaměřit na výstavbu země, kde všichni společně žijeme. Nezaměstnanost na Islandu je méně než jedno procento a práce je tu pro všechny dost. Ženy cizího původu, které v mnoha případech obstarávají nekvalifikované práce, jsou často držitelkami akademických diplomů. Uvítejme je, dejme jim příležitost naučit se jazyk a poznat zemi, do které se přistěhovaly. Tyto energické ženy zvyklé překonávat překážky bezesporu přispějí k rozkvětu společnosti, ve které se rozhodly žít.

Islanďané jsou potomky Vikingů. Jejich předci pochází z Norska a z Británie, přesněji muži z Norska a ženy často z Británie. Islandská společnost je starobylá a mladá zároveň, psaná historie datuje více než tisíc let, ale průmysl a prosperita pouhých několik desetiletí. První novodobou velkou skupinou cizinců žijící na Islandu byli američtí vojáci na své základně v Keflavíku, kteří po druhé světové válce vystřídali britské vojáky. Americká základna byla znamením blahobytu a neřesti a v islandštině je dodnes hanlivý výraz „kani", pocházejíci z anglického „American". Dívky, které navázaly romantický vztah s Američanem, byly „mellur", šlapky.

S americkou základnou, která ochraňovala prostor severního Atlantiku, přišel do země blahobyt, ale i smíšené pocity ztráty neutrality. Země se rozdělila na dva tábory a před budovou parlamentu vypukly neobvyklé nepokoje. Island v padesátých letech dostál své zodpovědnosti jako člen NATO a poskytl prostor pro vojenskou základnu, letiště a radarový systém rychlého varování (detekce útočných raket). Islanďané s odstupem času svého rozhodnutí povolit základnu NATO na svém území nelitují. Nepopulární rozhodnutí premiéra Bjarna Benediktssona dostát morální povinnosti obstálo hodnocení času.

Noví Islanďané jako Amal Tamimi svého rozhodnutí imigrovat na Island nelitují. Mají v této otevřené malé velké zemi možnost rozvíjet svůj potenciál a podílet se na vytváření společnosti, ve které chtějí žít a vychovávat své děti. Čas bezesporu ukáže, zda důvěra v nové svazky přinese ovoce.

Renata Pešková Emilsson

Renata Pešková Emilsson

Renata Pešková Emilsson

Island, jazyky, kultura, severská literatura, pracovní trhy, odbory, vzdělávání dospělých, islandština pro cizince, vzdělávací systém na Islandu, mateřské školy, základní školy, migrace, interkulturní komunikace … možná víc, uvidíme.

V prosinci oslavím tři roky svého pobytu na Islandu. Tato země ohně a ledu je protkaná protiklady a v myslích mnoha je zemí mýtů a vysněných dovolených. V mé mysli je zemí, kde denodenní skutečnosti jsou předmětem neustálého srovnání. Rodina, přátelé, krajiny a důvěrně známá kultura zůstali v České republice. Nový domov, nové pracovní zkušenosti, nový jazyk a nové prostředí naopak vyžadují zvýšené úsilí a poskytují obrovské zadostiučinění při zdolání každé nové, byť sebemenší „překážky“.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora